(http://www.blisty.cz: Oceňujeme, že Václav Havel vystoupil na obranu demokracie v Maďarsku.)
My, členové bývalé maďarské demokratické opozice, jsme byli šokováni, když jsme se dověděli o úmrtí Václava Havla. Navzdory tomuy, že jsme věděli, že je dlouhodobě nemocen, zpráva o této tragedii nás zastihla nepřipravené, protože Havel, jeden z nejvýznamnějších symbolů změny režimu ve středovýchodní Evropě, zůstával až do nedávné doby trvalou osobností našeho společného sociálního a politického života.
Byli to středoevropští intelektuálové jako neochvějění stoupenci Pražského jara, kteří vytvořili tradici solidarity v našem regionu. Navzájem jsme si přes hranice pomáhali mnohokrát při našem občanském odporu po událostech v Československu. Později byla maďarská inteligenci vždy ochotna podstatnou měrou riskovat a protestovat proti věznění představitelů české a slovenské opozice, včetně Havla samotného. Nebyla to naše společná minulost rozčleněných národních států, která nám sloužila jako inspirace po dobu čtyřiceti let pro naši duchovní soudržnost, ale naopak naše víra ve společnou budoucnost v Evropě. Od samého začátku byl Václav Havel jedním z nejangažovanějších stoupenců pro tuto vizi.
Jeho ztráta je ztrátou pro celou Evropu, stejně jako memento, a to zejména dnes, kdy mnoho Evropanů ztrácí víru v pravdivost a v hodnoty společné Evropy. Bylo vynikajícím příkladem Havlovy vášnivé víry v evropskou jednotu, když v lednu 2011 bezodkladně podepsal Budapešťskou deklaraci, která varovala Evropu a celý svět, že se v Maďarsku podnikají první kroky ke zrušení demokracie.
Budapešť 18. prosince 2011
Attila Ara-Kovács
György Dalos
Gábor Demszky
Miklós Haraszti
Róza Hodosán
Gábor Iványi
László Kasza
János Kenedi
György Konrád
Ferenc Kőszeg
Bálint Magyar
Imre Mécs
Sándor Radnóti
László Rajk
Sándor Szilágyi
Gáspár Miklós Tamás
